Historie
Kecak, od transu k jevišti
Jak se sbor z balijského transového rituálu stal v 30. letech 20. století dramatem Rámájany pro návštěvníky a čím kecak je a čím dnes už není.
Vyberte si večer na pláži Melasti ↗Rychlá odpověď
Kecak je scénická forma 20. století postavená na starším rituálu. Jeho sbor vychází ze sanghyangu, posvátných balijských transových tanců, při nichž se věří, že do účinkujícího vstupuje neviditelná síla. Během 30. let 20. století Walter Spies, malíř a hudebník z Německa, a balijský tanečník Wayan Limbak přetvořili zpěv v drama Rámájany pro zahraniční publikum a Limbakovy zájezdové soubory jej proslavily v zahraničí. To, co sledujete v Melasti, je právě tato scénická forma.
Rituální kořeny
Tance sanghyang spočívají na víře, že do těla tanečníka v transu může vstoupit duch, hyang. Jsou posvátné a provozují se pouze při balijských náboženských obřadech, v podobách, které zahrnují dívky tančící v transu i muže, jenž přejímá pohyby opice, za doprovodu zpívajícího sboru. O kecaku se říká, že má kořeny v sanghyangu, transovém exorcistickém tanci, a že byl původně transovým rituálem doprovázeným mužským sborem. Právě tento sbor přežil do scénické podoby.
30. léta 20. století
Walter Spies, který se v roce 1927 usadil v Ubudu, se o rituál hluboce zajímal a upravil jej jako drama na motivy Rámájany s tancem pro západní turistické publikum. Spolupracoval s indonéským tanečníkem Wayanem Limbakem, který kecak zpopularizoval pořádáním mezinárodních turné balijských souborů. Učenec a choreograf I Wayan Dibia klade důraz jinak: naznačuje, že místní účinkující formovali tuto podobu ještě předtím, než ji Spies vůbec spatřil, a že Limbak přinesl pohyby baris do role vůdce sboru již během 20. let.
Hlasy místo gamelanu
Neobvyklé na kecaku ve srovnání s většinou balijských tanců je to, že postrádá nástroje. Jiná taneční dramata nese orchestr gamelan; kecak využívá pouze lidský hlas. Limbakovi a Spiesovi se připisuje zásluha za to, že orchestr nahradili sborem cak, a indonéské ministerstvo cestovního ruchu popisuje tanečníky sedící v kruhu a odříkávající rytmus bez gamelanu. Tento zpěv se stal jedním z nejznámějších zvuků Bali a po desetiletí byl samplován ve filmových soundtracích i popových písních.
Provozováno pro návštěvníky
Kecak bol od počiatku formovaný pre publikum a dodnes zostáva predstavením. Wikipedia uvádza, že predstavenia sa konajú každý večer v chrámoch Uluwatu a Tanah Lot a na javiskách postavených pre kecak inde, vrátane Ubudu, kultúrneho parku Garuda Wisnu Kencana a pláže Pandawa. Tanečníci zvyčajne pochádzajú z neďalekých dedín, často predstavenie zlaďujú s inou prácou a sú platení z predaja vstupeniek. Pláž Melasti je jedným z týchto javísk, prevádzkovaným pre návštevníkov pri západe slnka.
Stále sa mení
Kecak od svojho vzniku predvádzajú prevažne muži a prvá ženská skupina kecaku vznikla v roku 2006. Trance úplne nezmizol: počas spaľovania Hanumana môže byť tanečník v tejto úlohe požehnaný kňazom a upadnúť do tranceu pre tanec kopania do ohňa. Balijský tanec ako celok uznalo UNESCO v roku 2015 v troch žánroch, od posvätného po zábavný, čo je pripomienkou, že na Bali sa hranica medzi obradom a predstavením vedie s rozvahou.
Čo kecak je a čo nie je
Je to živá balijská umelecká forma so skutočnými rituálnymi koreňmi a dlhou, mnohokrát diskutovanou históriou ako predstavenie pre cudzincov. Nie je to chrámový obrad, na ktorý vám dovolili pozerať sa, a vo svojej súčasnej podobe nemá stáročia. Vedieť to neubíra hodine na pôsobivosti; uľahčuje to vidieť, čo počujete. Kruhy hlasov, z tranceu zrodený spev a Ramayana pochádzajú z Bali, poskladané do formy, ktorá sa pre návštevníkov inscenuje už takmer storočie.
Zdroje